1.07. Bez práce nejsou koláče – Medlánky v letech 1963–1983

V roce 1963 došlo ke změně rozpočtu Svazarmu a snížení příspěvku na leteckou a parašutistickou činnost. V rámci úsporných opatření byla rušena některá letiště, což postihlo mimo jiné i hodně užívané letiště v Letovicích (otočný bod rekordního 100 km trojúhelníku FAI). Došlo také ke snížení počtu zaměstnanců Svazarmu. Medlánecký aeroklub se stal aktivistickým aeroklubem, protože odešli náčelníci letiště Jaroslav Hudec i mechanici bezmotorových i motorových letadel Ladislav Medek a Josef Gláser.

Změněné podmínky financování přinutily členskou základnu k ekonomickému myšlení. Nutnost získávat finanční prostředky měla dvojí řešení. Pohodlnější by bylo určit výši členského příspěvku tak, aby členské příspěvky pokryly veškeré finanční náklady na činnost aeroklubu. Vzhledem k velkému počtu mladých členů, jimž se takto uzavřela cesta k létání, byl zvolen druhý způsob – zahájení brigádnických prací, které organizovala rada aeroklubu pod vedením tehdejšího předsedy Miloše Weignera. Podstatnou část příjmů aeroklubu tvořily výdělky za provádění generálních oprav větroňů VT-16 Orlík a VT-116 Orlík II., které prováděli Karel Běčák, Vilém Švec a Pavel Lanštiak. Je pravdou, že výdělečné práce a velké brigádnické akce podvázaly na čas leteckou činnost, avšak členové se na různých brigádách naučili vydělávat prostředky na její zabezpečení.

V roce 1965 nastoupila nová rada Aeroklubu Medlánky, složená z mladších členů, nejprve pod vedením Františka Filípka, m. s. a později (v letech 1969–1972) pod vedením Miroslava Hradila, dále pak Ludvíka Vlasáka, Jaroslava Nezhyby a od roku 1982 Vladimíra Podroužka.

V letadlovém parku Aeroklubu Medlánky bylo v roce 1963 přibližně 28 větroňů různých typů. Sloužily známe VT-109 Pionýr, VT-25, VT-125 a VT-425 Šohaj, VT-107 Luňák, ve stavu byly také první L-13 Blaníky a VT-16 Standard, který si postavili plachtaři v roce 1960 z velké části sami za účinné pomoci pracovníků tehdejších Ústředních leteckých dílen. Do aeroklubu byly dodány první VT-116 Orlík II a další L-13 Blaník. Postupně byly (v mnoha případech z nesmyslných centrálních nařízení Svazarmu) vyřazovány dříve vyrobené větroně, které naštěstí přečkaly dobu v úkrytech pod krovy hangárů, aby se po mnoha letech dočkaly svého znovuzrození. Na tomto místě je třeba hluboce poděkovat našim předchůdcům, kteří s opravdovou láskou k letadlům a létání uchovali tyto svědky technické dovednosti českého a slovenského národa pro dnešní dobu.

Samozřejmě, že na Medlánkách létaly i výkonné větroně. Byl to světově konkurenceschopný L-21 Spartak částečně vyrobených v medláneckých leteckých dílnách, ověnčený mnoha československými i světovými rekordy Vladislava Zejdy. Za zmínku jistě stojí i výkonný VT-100 (VSM 40) Démant pilotovaný Adolfem Kašparovským (několik prototypů tohoto vysocevýkonného větroně vzniklo rovněž v Moravských zemských leteckých dílnách na Medlánkách). V pozdějších dobách, kdy náš letecký průmysl (ne zcela samostatným rozhodováním) opustil cestu vývoje a výroby výkonných větroňů, létaly na Medlánkách větroně VTC Cirrus, ASW-15b a SZD-36 Cobra 15, které výborně pilotovala Věra Hudcová, účastnice a vítězka mnoha národních i mezinárodních závodů a držitelka mnoha národních rekordů. Zajímavými typy letadel medláneckého aeroklubu byly větroně rumunské výroby darované Brněnskými veletrhy a výstavami – jednosedadlový IS-3d a dvousedadlový CT-IIb zvaný „Dlabaná mrkev“. První z nich byl poměrně oblíben pro své výkony při kroužení ve slabých podmínkách. Jeho nevýhodou ale byla závislost na vlečném letounu, protože postrádal boční závěsy, což v minulé době bývalo u větroňů spíše výjimečné.

Díky znalostem a dovednostem několika členů (za všechny jmenujme například Pavla Lanštiaka, Pavla Krpálka a Pavla Sýroku) a díky podpoře a pochopení Ústředních leteckých dílen v Medlánkách (pozdějšího podniku Aeron) se různé opravy poškození i náročnější předepsaná údržba větroňů prováděly přímo v aeroklubu za technického dozoru odborníků. Bohužel se však zaváděním novějších typů větroňů, jakým byla například VSO-10 Vosa, koncem 70. a v průběhu 80. let minulého století již nebylo možné tímto způsobem provádět některé úkony a aeroklub tak ztratil jednu z možností, jak snížit vysoké náklady na leteckou činnost. S novou leteckou technikou se do aeroklubu dostávala i nová technika pomocná. Byly to například radiostanice LS 4, LS 5 a pozemní radiostanice Becker. Vůz Aero 150 byl nahrazen dvěma vozy Avia A30 a začaly se používat nové transportní vozy Patran. Po celou dobu pečlivě sloužily navijáky Herkules II a Herkules III.

Činnost aeroklubu byla v těchto letech výrazně omezována nařízeními „shora“, jednalo se zejména o politické zasahování do života aeroklubu a jeho členské základny, časté omezování a zakazování leteckého provozu armádou apod. Zároveň se pořádalo mnoho závodů a sportovních akcí, na nichž bylo možno demonstrovat pevné sepjetí Aeroklubů Svazarmu a vedoucích složek ve státě, tak jak to v bývalém režimu bylo běžné v mnoha oblastech života.

Na letišti ve Vrchlabí se ve dnech od 28. června do 12. července 1964 konaly VI. celostátní plachtařské závody, na nichž skončil Gustav Vrbacký na 27. místě a František Filípek se umístil na 34. příčce. Celoroční krajské plachtařské soutěže se v témže roce účastnilo celkem 26 bodujících medláneckých plachtařů, z nichž se nejlépe umístili Věra Hudcová (2. místo), František Filípek (3. místo) a Adolf Kašparovský (5. místo). V termínu od 2. do 16. srpna 1964 se letišti Otrokovice konal Pohár Moravanu za účasti celkem 16 závodníků, jehož se za Brno účastnili Věra Hudcová, Vilém Švec a Petr Svoboda.

V roce 1965 se na letišti v Křižanově konaly oblastní plachtařské závody, které vyhrál Gustav Vrbacký, na 9. místě skončil Oldřich Zbíral, 11. příčku obsadila Věra Hudcová, 12. příčku Vilém Švec a na 18. místě skončil František Filípek.

V Křižanově byly krajské plachtařské závody pořádány ve dnech 10. – 23. července 1966, na třetím místě se na nich umístil František Filípek, osmý skončil Gustav Vrbacký.

Tradičního Poháru Moravanu v Otrokovicích se v tomto roce účastnilo celkem 16 závodníků, z nichž medlánecký Petr Svoboda skončil jako třetí a Vilém Švec se umístil na 6. místě. V roce 1966 byla poprvé hodnocena výkonnost plachtařů v celostátním měřítku – z Jihomoravského kraje skončil Aeroklub Brno-Medlánky na třetím místě za aerokluby Otrokovice a Kroměříž. V soutěži bodovalo celkem 13 pilotů z Medlánek, z nichž byl nejlepší František Filípek (11. místo).

V roce 1967 byl na letišti v Medlánkách uspořádán memoriál na památku tragicky zesnulého člena Aeroklubu Medlánky Milana Veigerta. Zúčastnilo se jej 17 závodníků, kteří bodovali v sedmi disciplínách. Z medláneckých pilotů se nejlépe umístil Petr Svoboda na 3. místě, Ladislav Štěpánek na 5. místě, Jindřich Prokeš na 9. místě a Vilém Švec na 11. místě.

O rok později byl Memoriál Milana Veigerta uspořádán v termínu do 6. do 20. července 1968. Zúčastnilo se jej celkem 19 závodníků, v pěti bodovaných disciplínách zvítězil medlánecký Jindřich Prokeš, 2. místo obsadil Jindřich Martínek, 4. místo Vilém Švec, osmý byl Otakar Čech a osmnáctou příčku obsadil Jaromír Jandl. Velice slibně se vyvíjející plachtařská sezóna (podle sportovních záznamů se jednalo o jednu z nejlepších sezón v poválečné plachtařské historii aeroklubu co do množství přeletů a nalétaných kilometrů) byla bohužel násilně ukončena vpádem vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR. Důsledky této intervence se negativně projevily v celém systému organizace létání v československých aeroklubech. Na dlouhá léta do jejich činnosti vnesly zvláštní, nepřirozená a absurdní pravidla a podmínky pro všechny vyznavače plachtění včetně nových uchazečů.

V roce 1969 uspořádal medlánecký aeroklub v termínu od 30. května do 15. června Plachtařské mistrovství Moravy, jehož se zúčastnilo celkem 20 závodníků, kteří byli bodováni v pěti disciplínách. Na prvním místě se umístil Gustav Vrbacký, Věra Hudcová obsadila 5. místo, Václav Rezek 6. místo, Peter Zeman skončil na místě osmém a Jindřich Prokeš na místě devatenáctém.

V roce 1972 bylo na letišti ve Vrchlabí ve dnech 6. – 18. srpna uspořádáno plachtařské mistrovství republiky. Bodovány byly čtyři disciplíny. Z celkového počtu 41 účastníků se na 10. místě ve standardní třídě umístil Václav Rezek. V témže roce se medlánečtí piloti zúčastnili také plachtařského Mistrovství Moravy.

V roce 1973 se konalo 6. mistrovství Moravy. Celkem se jich účastnilo 25 závodníků, hodnoceno bylo šest disciplín. Z medláneckých pilotů se nejlépe umístil Václav Rezek na 5. místě, 7. místo obsadil Jaroslav Zavřel st., jedenáctý byl František Filípek. Ve Vrchlabí se v tomto roce konala srovnávací soutěž, které se účastnily plachtařky z celé republiky. Zvítězila Věra Hudcová.

V roce 1974 se Věra Hudcová účastnila další srovnávací soutěže, která se konala na letišti Orel v SSSR. Skončila na 15. místě. Na VIII. plachtařském mistrovství republiky žen konaném ve Zbraslavicích zvítězila Věra Hudcová ve volné třídě. Na obou soutěžích létala na větroni ASW-15b. Pánská posádka ve složení Jindřich Prokeš a Josef Lodes se v tomto roce zúčastnila na L-13 Blaník soutěže o putovní pohár národního podniku Let Kunovice. Pilot Vladimír Hencl startoval na I. mistrovství ČR juniorů v Hosíně.

Také v dalších letech se medlánečtí plachtaři účastnili různých soutěží. V roce 1976 to bylo III. mistrovství republiky juniorů ve Dvoře Králové nad Labem, XII. mistrovství republiky ve Vrchlabí a IX. Mistrovství republiky žen v Nitře, kde se Věra Hudcová umístila v konkurenci 23 závodnic po sedmi bodovaných disciplínách na 3. místě. Závodníkům z Medlánek se dařilo i v dalších letech.

V roce 1979 obsadila Věra Hudcová na plachtařském mistrovství žen ve Dvoře Králové nad Labem po třech bodovaných disciplínách 2. místo z celkem 17 závodnic. Na druhém místě se Věra Hudcová umístila i o rok později na X. mistrovství republiky žen v Nitře. V roce 1981 obsadil Gustav Vrbacký 1. místo na Krajských plachtařských závodech v Jihlavě. V témže roce vyhrála Věra Hudcová plachtařský přebor žen konaný ve Dvoře Králové nad Labem. Medlánečtí junioři se v tomto roce zúčastnili také Mistrovství republiky v klubové třídě v Šumperku, kde Jiří Kupec obsadil po čtyřech bodovaných disciplínách 22. místo a Pavel Vacek 31. místo.

V roce 1982 se Věra Hudcová stala již po sedmé mistryní republiky. Za své výsledky byla jmenována nejlepší plachtařkou Československa. Na plachtařském přeboru republiky juniorů ve Dvoře Králové nad Labem obsadil Pavel Vacek 3. místo a Jiří Kupec místo 14. Medláneckým reprezentantům se na Mistrovství Moravy v Jihlavě příliš nedařilo. V Celostátní plachtařské soutěži (CPS) ale vybojovalo celkem 31 medláneckých bodujících plachtařů v tomto roce první příčku. Celkem se v této sezóně nalétalo 31 191 km a bylo dokončeno celkem 131 přeletů.

Rok 1983 je v historii medláneckého soutěžního létání rokem bez jakékoliv účasti na závodech nejrůznějších úrovní. Největším úspěchem bylo čest přeletů delších než 300 km, z nichž byly čtyři registrovány jako jedna z podmínek pro udělení zlatého „C“. Jejich úspěšnými strůjci byli Vít Hrdlička, Jiří Franek, Jan Pokorný a Josef Taranza. Na závěr sezóny si Pavel Krpálek, Vít a Jiří Franek doplnili plachtařská konta o splněnou podmínku zlatého převýšení 3 000 m.