1.04. Okupace – léta nesvobody 1939 – 1945

Po první světové válce bylo v Německu motorové létání zakázáno. Němečtí letečtí nadšenci proto obrátili svou pozornost k leteckému modelářství a bezmotorovému létání. Během několika let zaznamenalo toto odvětví bouřlivý vývoj. V době, kdy se letové časy u nás pohybovaly v řádech minut a sekund, v Německu se létalo na hodiny a začaly se uskutečňovat i první přelety. Díky skupinám při německých vysokých technických školách nabral ve třicátých letech vývoj rychlé obrátky a na počátku druhé světové války bylo německé bezmotorové létání na prvním místě ve světě. Druhou a horší stránkou tohoto vývoje byla připravenost velkého kádru pilotů pro potřebu německé armády.

Po 15. březnu1939 byl veškerý letecký provoz v Československé republice zakázán. Aeroklub Republiky československé (ARČS), Masarykova letecká liga (MLL) a PO VSB byly rozpuštěny a jejich majetek byl zabaven.

Zemskou plachtařskou školu v Medlánkách přebrala NSFK – Nationalsozialitischen Fliegerkorps Gruppe 17 (Niederdonau) Segelflug Uebengstelle Brünn (pozn.: NSFK – Národně socialistický letecký sbor byl založen v roce 1933 v Německu jako organizace NSDAP pro letecký sport namísto zakázaného Německého svazu leteckého sportu, byl součástí struktury Luftwaffe). Členové NSFK začali dojíždět za létáním na Medlánky. Používali zařízení MLL na výstavišti, kde prozatím skladovali letouny DFS SG-38 Schulgleiter a Grunau Baby GB-IIb. Vykácením průseku na vrchol upravili medlánecký kopec pro své létání a na mezi pod kopcem provedli úpravy pro startoviště kluzáků. Provoz zahájili o sobotních odpoledních a nedělích. Pro starty používali pouze gumové lano.

Na podzim roku 1939 rozebrali členové NSFK budovy na čebínském letišti a na jaře roku 1940 je převezli a postavili na Medlánkách v prostoru pod dnešní rolovačkou a potokem. V té době začali Němci jednat s komínskými sedláky a vlastníky půdy o výkupech nebo pronájmech pozemků na vybudování letištní plochy.

Do stavu letadel, umístěných v přeneseném hangáru, přibyla dvousedadlovka rakouského původu Musger 9, s níž létali aerovleky na letišti v Brně-Slatině. Letový provoz se odehrával zcela ve vojenském drilu.

Od 15. února 1941 musela být pro potřeby frekventantů NSFK vyklizena tělocvična, přednášková síň, veřejná knihovna, sborovna a skladiště medlánecké obecné školy. Pro potřeby obecné školy zbyly pouhé tři třídy – z důvodu nedostatku prostor musely být spojeny I. a II. třída, vyučovalo se i na terase školní budovy. V březnu roku 1941 byly pro potřebu předvojenské výchovy zabrány další dvě třídy a kabinet, v květnu téhož roku i ředitelna. Frekventanti NSFK byli v prostorách obecné školy ubytováni a stravovali se zde. Z nařízení ministerstva školství měla být dokonce zabrána celá škola – toto však zastavil vedoucí plachtařské školy Anton Kahlbacher.

V roce 1942 se začalo uvažovat o vybudování zázemí plachtařské školy, pro kterou byly vhodné podmínky shledány právě na Medlánkách. V listopadu roku 1942 vypracoval architekt Dipl. Ing. Anton Christl z Vídně první plány pro uvažovanou výstavbu, která byla zahájena počátkem roku 1943. Vedením školy byl v té době pověřen již zmíněný špičkový rakouský předválečný plachtař, Gruppf. NSFK Anton Kahlbacher (stručný životopis je uveden níže).

Vlastní výcvik frekventantů NSFK byl zahájen na velkém letišti pod hlavním svahem v dubnu 1943. Při této příležitosti byl uspořádán letecký den s patřičnou vlajkoslávou.

Počátkem srpna 1943 byla vyklizena medlánecká obecná škola. Frekventanti NSFK se přestěhovali do nově vybudovaných ubikací na letišti. Život místní školy se zdánlivě vrátil do starých kolejí, ne však na dlouhou dobu. Koncem dubna 1944 byla celá školní budova zabrána pro potřeby Wehrmachtu, který zde zřídil dílny pro letecké potřeby. Děti se definitivně začaly vyučovat v náhradních prostorách, a to v restauraci u Němců. Díky neuvěřitelné devastaci budovy školy, která koncem války sloužila nejen pro potřeby leteckých dílen, ale také například k ustájení koní, používaných pro potřeby vojska, se děti do školní budovy mohly po potřebných úpravách vrátit až 24. května 1945.

Na letišti probíhal intenzívní výcvik frekventantů NSFK od dubna 1943. Pro potřeby letectva bylo v šestitýdenních kurzech vycvičeno asi 150–180 mladých Němců. Výcvik probíhal pomocí navijáků a vlečných letadel. Na letišti bylo v té době kolem 10 motorových a 60–80 bezmotorových letadel. O provoz výcvikového střediska se staralo asi 100 zaměstnanců, z toho 16 vlekařů a 12 instruktorů. Výstavbu areálu včetně bazénu, který sloužil jako požární nádrž, dokončili Němci v roce 1944. Ve druhé polovině roku 1944 bylo Brno několikrát bombardováno, proto byl vystavěn protiletecký kryt i na letišti.

Výcvik frekventantů NSFK skončil posledním kurzem, který se uskutečnil 30. března 1945. Po tomto kurzu byl materiál leteckého střediska odvezen do Řečkovic, naložen na vagóny a odvezen do Rakouska.

Letiště bylo na základě rozkazu rozoráno brázdami ve čtvercích 25 x 25 m a objekty byly podminovány povolanými pyrotechniky. Těsně před příchodem fronty z letiště odletěl velitel školy Anton Kahlbacher, aniž by předtím splnil rozkaz o zničení budov a zbývajícího zařízení letiště.

Frontové události areál letiště příliš nepoškodily, Bylo zaznamenáno pouze několik zásahů dělostřeleckou palbou v horním hangáru a garáži a zásah do rohu rozestavěného spodního hangáru.

27. dubna 1945 obsadili letiště oddíly Rumunské královské armády, které den předtím osvobodily spolu se sovětskými oddíly Brno.

Anton Kahlbacher

Anton Kahlbacher se narodil 10. září 1913 v Göss bei Leoben ve Štýrsku, kde prožil své dětství. V letech 1928–1933 se vyučil strojním zámečníkem. V patnácti letech postavil kluzák Zögling, na kterém se sám naučil létat.

V roce 1929 založil plachtařský spolek Segelflugverein Göss. Spolu s dalšími postavil další kluzák Zögling, a další dva kluzáky (Grüne Post a Hütter H-17). V té době se věnoval rovněž opravám bezmotorových letadel a pokračoval v letové činnosti. Pokoušel se rovněž o lety na vlastnoručně vyrobeném závěsném kluzáku, ale bez úspěchu.

V roce 1935 se zúčastnil I. rakouských plachtařskýh závodů. Zde na sebe upozornil předsedu rakouského Aeroklubu, hraběte Kinského, který se zasadil o jeho jmenování vedoucím výcvikového střediska Spitzerberg. V následujících letech (1936–1938) ustavil několik rakouských rekordů ve vzdálenosti, výšce i délce letu. Ve vytrvalostní disciplíně ustavil dva světové rekordy (5. a 6. září 938 na typu Musger MG-9a 23 hod. a 43 min. a 8. – 10. září 1938 na témže letadle 41 hod. a 15 min.).

Po anexi Rakouska do Třetí říše byl však rakouský Aeroklub rozpuštěn. Jeho členové byli začleněni do NSFK (Národně socialistického leteckého sboru), který byl v Německu založen NSDAP v roce 1933 místo zakázaného Německého svazu leteckého sportu a byl začleněn do struktury Luftwaffe. Kahlbacher se stal náčelníkem výcvikového střediska Spitzerberg a postupně i dalších. V roce 1939 byl na půl roku povolán do výcviku v armádě do Berlína.

V roce 1941 byl pověřen vybudováním výcvikového střediska NSFK v Brně – Medlánkách. Ve spolupráci s dipl. Ing. Christlem z Vídně byl vypracován projekt a v roce 1943 bylo středisko vystavěno. Školu v Medlánkách Kahlbacher vedl do března 1945.

Po skončení války byl v letech 1945–1947 v zajetí v americké zóně. Po propuštění založil firmu na výrobu stavebních strojů, kde postupně zaměstnával více než 100 zaměstnanců.

V roce 1950 začal opětovně létat, a to jak motorově, tak i bezmotorově. V roce 1983 se pokusil o založení plachtařského muzea, které po mnoha peripetiích otevřel v roce 1999 ve Wiener Neustadtu (Vídeňské Nové Město). Otevření muzea se zúčastnili také představitelé medláneckých leteckých dílen. Sám Kahlbacher podle svých slov považoval za jeden z nejkrásnějších exponátů kluzák Condor IV, renovovaný v medláneckých leteckých dílnách.

Až do své smrti v roce 2004 žil Anton Kahlbacher v rakouském Kitzbühlu.