1.02. Vznik plachtařského odboru vysokoškolského sportu Brno 1931 – 1939


(VSB) – ze vzpomínek Zdenko Drába

„Jako student techniky v Brně jsem navázal styk s Moravským aeroklubem i s místní skupinou MLL. Mým záměrem bylo založit odbor bezmotorového létání. Aeroklub byl ochoten podpořit nás morálně, ale odmítl zřídit odbor bezmotorového létání s tím, že je zaměřen na motorové sportovní létání. Zástupce armády ve výboru místní skupiny MLL Brno namítal, že stavba bezmotorového letadla si vyžaduje značné finanční prostředky, náročné materiální vybavení a vysokou odbornost – náš návrh tedy odmítla i MLL. Za těchto poměrů nás ve druhé polovině roku 1931 podpořily vysoké školy. Vedoucí katedry tělesné výchovy vysokých škol doc. dr. Vojta souhlasil se založením odboru bezmotorového létání v rámci Vysokoškolského sportu.

Pozn.: Historie VSK: Historie VSK – VSK Univerzita Brno

V otázkách teoretických nás podpořil prof. ing. Nedoma, prof. ing. Ryska nám v mechanických dílnách své katedry umožnil vyrábět a stavět letadla v rámci mimořádného cvičení. Tak tedy na jaře roku 1932 došlo k ustavující schůzi plachtařského odboru VSB. Student Zdenko dráb přednesl referát o bezmotorovém létání a návrh činnosti pro rok 1932: postavení školního kluzáku a uspořádání kurzu „A“. Zdenko Dráb byl zvolen vedoucím odboru, Ladislav Plšek instruktorem, do dalších potřebných funkcí byli zvoleni další posluchači techniky. Schůze souhlasila s návrhem zakoupit z Německa sadu výrobních výkresů školního kluzáku „Zögling“. Kluzák byl postaven, a ještě před prázdninami v roce 1932 jsme v Medlánkách zahájili první kurz. Celou činnost plachtařského odboru jsme hradili ze své kapsy. Potřebný materiál pro stavbu kluzáku bezplatně poskytly některé moravské podniky (Vítkovské železárny, Tetčická pila a další). V roce 1932 a 1933 se pokračovalo ve výcviku a kondičním létání na Medlánkách.

Na základě stížnosti sedláků, že působíme škody na polních kulturách, zakázalo policejní ředitelství v Brně létání na Medlánkách s oficiálním zdůvodněním, že Medlánky nejsou schváleny Ministerstvem veřejných prací jako letiště. Tento zásah vyvolal dvě věci: výcvik a kondiční létání bylo díky porozumění správce letiště ing. M. Poláka přeloženo na civilní letiště ve Slatině. Byl také vypracován aerodynamický a statický výpočet kluzáku „Zögling“. Ze statického výpočtu dle technických pravidel vyplynulo, že zadní nosník u kluzáku je poddimenzován a kluzák by tedy u schvalovacího řízení neprošel. V praktickém provozu se zjistilo, že kluzák je těžký, rychle klesá a pro dobrou obratnost je nutná poměrně vysoká vlastní rychlost. Proto padlo rozhodnutí nově navrhnout křídlo tak, aby byl lepší klouzavý poměr, nižní klesací rychlost a aby kluzák vyhovoval předpisům z pevnostního hlediska.

Po průzkumu několika profilů z katalogu Göttingen byl zvolen francouzský profil A 26, který měl výhodnější parametry. Ještě před prázdninami v roce 1933 byl zkonstruováno nové křídlo, v ostatních ohledech byl kluzák v podstatě zachován. Takto přestavěný kluzák dostal nové typové označení „VSB – 1“. Aerodynamický a statický výpočet byl předložen ke schválení Ministerstvu veřejných prací. Ve školním roce 1933–1934 byl vedoucím plachtařského odboru VSB zvolen posluchač III. ročníku Bedřich Ošťádal se záměrem, aby zůstal ve funkci alespoň dva až tři roky a zjistil kontinuitu činnosti odboru. Funkce technika s úkolem zajišťovat provoz mechanických dílen pro opravy a stavbu dalších letadel připadla Z. Drábovi. Byl postaven druhý vylepšený školní kluzák, jehož trup byl opatřen gondolou a dostal typové označení „VSB – 2 „Tajfun“. V té době jsme poprvé v Brně uskutečnili aerovleky obou školních kluzáků na letišti Slatina.

Rok 1934 byl rokem velkého hledání vhodného letiště pro bezmotorové létání. Zkoušeli jsme létat na vojenském cvičišti nad Husovicemi (pozn. nynější sídliště Brno-Lesná), na Hádech, a nakonec jsme si vyhlédli prostor mezi obcemi Moravské Knínice, Chudčice a Čebín, kde členové VSB a MLL provedli zkušební starty. Dohodli jsme se, že požádáme o schválení tohoto terénu pro bezmotorové létání. Převýšení svahu bylo pouze 40 metrů, což stačilo pro výcvik do stupně B, ale někteří z nás zde dokázali i patnáctiminutové lety. Jakmile ing. L. Elsnic z ústředí MLL terén schválil, postavili jsme na jaře roku 1935 hangár, dílnu na opravy a ubytovací barák, vše ve velmi skromném provedení. Hlavní bylo, že jsme měli kde létat. Ještě v tomtéž roce se terén u Čebína stal Moravskou zemskou plachtařskou školou, kde se za vedení Josefa Pšikala a pod hlavičkou MLL Čebín školilo a kondičně létalo. Letový park tvořily kluzáky typu Skaut, Zögling, Grunau Baby, Hünter 17 a dvousedadlovka Šedý vlk. Startovalo se výhradně gumovým lanem. V letních měsících probíhalo i internátní školení ve velmi spartanských podmínkách. V roce 1938 bylo v důsledku politické situace částečně omezeno létání i výcvik. Po podzimním odtržení Sudet se létání prakticky zastavilo a dnem 15. 3. 1939 zcela skončilo“

(tolik ze vzpomínek Zdenko Drába, prvního vedoucího odboru bezmotorového létání Vysokoškolského sportu Brno)

Souběžně s plachtařským výcvikem na Čebíně se konaly kurzy i v brněnské skupině Masarykovy letecké ligy (MLL), která měla své sídlo na Slatině spolu s M.A.K. Brno. Podrobněji

Zdroje:

AEROKLUB MEDLÁNKY 80 let, 1. vyd. Brno, 2004.