Prvního června roku 2000 jsem se připravoval na soutěžní let plachtařského Mistrovství české republiky v Jihlavě s kluzákem VSO 10 startovního čísla 21. Závod již téměř končily a před námi byly poslední dva nebo tři letové dny. Počasí bylo příznivé a tak organizační štáb vypsal let na 300 kilometrové trati s jedním otočným bodem na letišti v Hosíně u Českých Budějovic. Po startu jsme vyčkávali v okolí letiště a vzhledem k vývoji počasí, kdy ubývalo kumulů, jsme se v několika skupinách vydali na stanovenou trať. O mistrovský titul usilovalo přes padesát závodníků.
Na desátém kilometru v místech, kde je za Jihlavou lom, jsem s ostatními piloty kroužil ve slabém stoupavého proudu pod jedním z posledních mraků. Dále už byla jen modrá obloha. Ve výšce asi 800 metrů nad zemí jsem náhle pocítil silný tupý náraz do pravého křídla. Hned mi blesklo hlavou, že se stalo to, čeho se všichni piloti obávají – srážka ve vzduchu. Letmý pohled doprava na křídlo ukázal, že jeho značná část je pryč a že se zbytků odlamují části potahu.